Odpovědi na nejčastěji kladené otázky – Proč a jak chodit bosky
9. července 2018
1. Proč chodíš bosky?
Protože chození naboso je úžasné a mnohem zdravější než nošení bot!
Většina lidí ví, jakou přináší úlevu, když si mohou po příchodu domů z práce konečně vyzout boty. Někteří si možná pamatují, jak jsme jako děti běhali po venku bosky, dokud nás rodiče nedonutili se obout.
Lidé jsou stvořeni k tomu, aby chodili bosky. Jsme k tomu účinně a dostatečně vybavení. Ačkoliv jsou naše nohy díky nošení bot jemné a slabé, jakmile je z nich vysvobodíme a umožníme jim kontakt s čerstvým vzduchem, slunečními paprsky a zemí, přirozeně zesílí a budou zdravější a odolnější.
V dnešní době připadají boty spoustě lidem jako naprostá nutnost, obzvlášť při chůzi na veřejnosti. Zkušenosti bosochodců však svědčí o pravém opaku. Někomu se může zdát zvláštní, když se rozhodneme nenosit boty na místech, kde je všichni ostatní nosí. Ale je to jen otázkou vlastní volby, stejně jako se někdo rozhodne nenosit klobouk, i když ho skoro všichni lidé nosí.
Připadá nám normální, když někdo chodí bosky po pláži, u bazénu, při bojovém umění nebo během vystoupení moderního tance. V podobných situacích jsme na to zvyklí a nezdá se nám to nebezpečné nebo nezdravé. Lidé, kteří pravidelně praktikují chůzi naboso, vědí, že přináší stejnou úlevu a přínosy pro zdraví i na dalších místech.
2. Bolí to?
Pokud jsme až doteď chodili bosky jen doma nebo maximálně po pláži, máme nohy přirozeně velmi citlivé. A ano, zpočátku nám to může připadat nepříjemné a možná trochu zabolí, když se poprvé projdeme po tvrdém, drsném nebo nerovném povrchu (například v přírodě nebo ve městě při procházce po chodníku či asfaltu).
Lidské chodidlo má 200 000 nervových zakončení (jednu z nejvyšších koncentrací v těle). To je jedním z důvodů, proč je bosá chůze tak příjemná. Velké množství kožních receptorů na ploskách nohou, které až doteď izolovalo a blokovalo nošení bot, se najednou otevřou úplně novému světu pod našima nohama, o kterém jsme předtím neměli ani tušení.
Našim citlivým chodidlům mohou některé z těchto nových vjemů, které jsme nikdy předtím necítili, připadat trochu intenzivní. Ale čím déle budeme chodit bosky, tím víc si nohy zvyknou. Kamínků a nerovností, které nám zpočátku vadily, si potom už ani nevšimneme.
Navíc jakmile začneme chůzi naboso praktikovat pravidelně, začneme si víc všímat. Jako bychom si vyvinuli šestý smysl. Snadno se vyhneme například ostrým kamenům a dalším věcem, o které bychom se mohli poranit.
3. Copak není všechna ta špína nechutná?
Vůbec ne. Ale všechno je to jen otázka perspektivy. Boty se ušpiní úplně stejně jako bosé nohy a nikdo tomu nevěnuje pozornost. Podrážky bot jsou vystaveny stejným věcem jako naše nohy při chůzi naboso. A přesto nejen, že boty skoro nikdy nečistíme, ale navíc s nimi pravidelně manipulujeme holýma rukama, když si je nazouváme nebo vyzouváme. Často si potom ani neumyjeme ruce a saháme na spoustu dalších věcí (další části těla, jídlo, ostatní lidi).
Díky barvě kůže se může zdát, že jsou plosky nohou při chůzi naboso špinavější než podrážky bot, ale není to pravda. Jsou hladké a časem, jakmile chůzí naboso zdrsní, se podobají kůži. Jakýchkoliv nečistot, které by se nám mohly přichytit na nohy, se většinou po pár krocích přirozeně zbavíme. Říká se, že bosá chůze je samočistící. To se o našich botách říct nedá, protože obsahují výstupky a skuliny, ve kterých se snadno zachytí nejen špína, ale celá škála dalších věcí.
Pokud jde o opravdu nechutné věci (například psí výkaly apod.), je nanejvýš nepravděpodobné, že by člověk při chůzi naboso do něčeho takového šlápl. A když už se to přihodí, okamžitě si toho všimne a může si nohy očistit. Bosochodci jsou totiž zvyklí vnímat, kam šlapou. Na rozdíl od lidí, kteří nosí boty, a často si nevšimnou, že do něčeho šlápli, dokud si to s sebou nedonesou všude, kam jdou (do auta, domů nebo do práce).
Ale vnitřek bot je na tom nejhůř. Většinou si o něm nemyslíme, že je „špinavý“, přitom jsou vnitřky našich bot kvůli neustálému pocení a hromadění odumřelých kožních buněk v podstatě Petriho miskou různých bakterií a plísní. Proto lidem smrdí nohy, když si po celodenním nošení sundají boty. Nemůžou za to nohy, ale boty. A to je teprve nechutné.
4. A co rozbité sklo?
Nebezpečí, které představuje rozbité sklo na ulicích či chodnících, se opravdu přeceňuje. Skutečně se „všude neválí“, jak lidé s předsudky proti chůzi naboso často předpokládají, a proto před ním varují. Celkem vzato, pokud nejde o nějakou nedávnou nehodu, většinu střepů někdo zamete nebo jsou přirozeně odplaveny do kanálu nebo skončí v prasklinách či u zdí a obrubníků. Zbylým kouskům, které na chodníku nebo ulici zůstanou, se můžete snadno vyhnout, když si dáte pozor, kam šlapete. Navíc většinou leží na zemi naplocho a nevykukují jim žádné ostré hrany.
A i kdyby si bosochodci nevšimli úlomků rozbitého skla a omylem na nějaký šlápli, je nepravděpodobné, že by se o něj pořezali. Obzvlášť když správně našlapují (viz. otázka č. 8).
5. A co horké povrchy (třeba asfalt)?
Léto je úžasné období, jako stvořené pro chůzi naboso, ale žár poledního slunce může být občas dost intenzivní a rozpálit některé povrchy do té míry, že je chůze po nich nejen nepříjemná, ale mohla by nám dokonce způsobit popáleniny a puchýře, když nebudeme opatrní. Mezi rizikové povrchy patří asfalt, cihly, ale dokonce i písek na pláži.
Pokud na takové povrchy narazíme, většinou zabírají jen malou plochu a můžeme je rychle přejít nebo přeběhnout z jednoho stinného místa na další. Na parkovištích nebo křižovatkách se nacházejí bílé čáry, které jsou skoro vždycky chladnější, takže můžete jít po nich.
Nejdůležitější je vědět, že takové nebezpečí existuje, abychom si na ně mohli dát pozor a neporanili se.
Spousta bosochodců zjistila, že jakmile jim zesílila a zdrsněla kůže na ploskách nohou, chůze po horkém povrchu jim nedělá takové problémy, jako když s bosou chůzí začínali.
6. A co v zimě? Kdy už je na chůzi naboso moc chladno?
Na tuhle otázku neexistuje jednoznačná odpověď, protože situaci ovlivňuje spousta faktorů – teplota země vs. teplota vzduchu, vítr, mokro vs. sucho, jestli je na zemi sníh nebo led. A to je jen pár okolností, které mají vliv na to, jestli naše nohy zvládnou chlad.
A jestli budeme v chladném počasí potřebovat boty, hodně záleží na našich běžných denních činnostech (například jak dlouho musíme být venku). Do jisté míry záleží i na teplotě, která je nám osobně ještě příjemná. Je to podobné, jako když se rozhodujeme, zda si vezmeme kabát. Pokud je zima a venku je chladno, ale my se zdržujeme uvnitř, kde je teplo, nemá cenu nosit kabát. Pokud se nacházíme na nějakém vyhřátém místě (třeba doma, v dopravním prostředku nebo v obchodě), nemusíme mít na sobě boty, i kdyby venku mrzlo.
Pokud je venku chladno, ale teploty jsou pořád nad bodem mrazu, můžeme normálně chodit naboso, aniž by nám hrozilo nějaké zranění. Záleží jen na nás a na tom, co je nám příjemné. Ale až na opravdové výjimky nejsou naše nohy stvořené k teplotám pod bodem mrazu. Chůzí naboso v tak chladném počasí riskujeme vážné poranění nohou (omrzliny). Za jak dlouho nám hrozí nebezpečí? Na to neexistuje jednoznačná odpověď, protože záleží na mnoha okolnostech – jak bylo napsáno výše – včetně teploty.
Spousta zkušených bosochodců si chůzi naboso užívá po celou zimu. Někdy tráví omezenou dobu venku, i když mrzne nebo sněží. Přesto v takovém počasí hrozí skutečné nebezpečí omrzlin a vážných zranění, především prstů, proto rozhodně nedoporučujeme, abyste chodili venku naboso, jakmile teploty klesnou pod bod mrazu, pokud nemáte poblíž vyhřátý dům, dopravní prostředek nebo ponožky a boty.
Bosochodci, kteří se rozhodnou jít ven, i když mrzne, by měli umět rozpoznat příznaky hrozících omrzlin. Jedním z hlavních symptomů je ztráta citu v prstech u nohou. Dokud však mají zdravou růžovou barvu, znamená to, že jsou pořád dostatečně prokrvené. Ale jakmile se jejich barva změní na bílou, musíte se okamžitě dostat někam do tepla a zahřát se.
7. Musíš se pořád dívat pod nohy?
Vůbec ne. Noví a nezkušení bosochodci budou mít možná zpočátku pocit, že se musí pořád dívat na zem, protože nejsou zvyklí na všechno, co najednou prostřednictvím nohou vnímají. Možná se s každým dalším krokem bojí, že narazí na něco, o co by se mohli poranit. Ale jakmile díky chůzi naboso po různém povrchu získají víc zkušeností, zjistí, že navzdory různé tvrdosti povrchů, existuje opravdu jen velmi malá šance, že by stoupli na něco, co by jim mohlo ublížit.
Samozřejmě musíme pořád vnímat, jestli před námi něco neleží, a po čem vlastně chodíme (potřebujeme být všímavější než při nošení bot), ale postupně se naučíme prozkoumávat terén pomocí periferního vidění. Brzo se naučíme sledovat přírodu, ostatní lidi a cokoliv dalšího a zároveň si prohlédnout pár metrů země před námi, abychom věděli, co nás čeká.
Je to trochu podobné jako při řízení auta. Sledujeme silnici před sebou a ve stejné chvíli si naše oči a náš mozek všímají dalších věcí, aniž bychom se na ně museli dívat přímo.
8. Měl/a bych při chůzi bosky chodit nějak jinak?
Není to nutné, ale trochu to závisí na okolnostech.
Lidé jsou zvyklí chodit tak, že jsou vždy jednou nebo druhou nohou v kontaktu se zemí (na rozdíl od běhání, kdy jsou mezi jednotlivými kroky obě nohy ve vzduchu). Nejpřirozenějším a nejefektivnějším způsobem je chůze přes patu a poté přenesení váhy na přední část nohy. Pata by se při chůzi měla na zem pokládat, ale problém je v tom, že ve většině případů se jedná spíš o dopad.
I přesto, co jsme se jinde dočetli nebo doslechli o tom, jak bychom „měli“ chodit naboso, je chůze přes patu nejpřirozenějším a nejefektivnějším způsobem lidské chůze a naše nohy jsou k tomu uzpůsobené. Lidé jsou totiž ploskochodci, takže je pro nás přirozené používat k chůzi celou plosky nohy (na rozdíl od prstochodců, jako jsou například psi a kočky, kteří došlapují na prsty).
Nesmíme však zapomínat na to, že naše nohy jsou velmi všestranné a nebyly nezbytně stvořeny k tomu, abychom za všech okolností a na každém povrchu našlapovali stejným způsobem. Jsou uzpůsobeny k tomu, abychom svou chůzi byli schopní přizpůsobit odlišným povrchům. To znamená, že někdy může být v různých situacích stabilnější a příjemnější našlapovat přes patu a jindy zase přes špičku. Pokud jdeme po drsném, štěrkovém nebo svažujícím se povrchu, může být pohodlnější našlapovat přes špičku nebo došlápnout na celou plosku nohy.
Pěší stezky a jiné oblasti nacházející se dál od města jsou obvykle docela drsné a plné kamenů, štěrku, kořenů a dalších věcí, které mohou být pro citlivé nohy začátečníků hodně nepříjemné. Pokud naše nohy nejsou zdrsněné a odolné, nejlepším způsobem chůze po tvrdém povrchu plném štěrku apod. je opravdu chůze přes špičku, protože noha potom snadněji zvládne drsné nebo ostré kameny, na které bychom mohli narazit. Z hlediska toho, jak jsou naše chodidla stavěná, to sice není nejefektivnější způsob chůze, ale za těchto okolností je to pro většinu začátečníků, ale i pro některé zkušené bosochodce, prostě příjemnější.
Další věcí, na kterou bychom si měli dávat pozor je, abychom nohu vždycky pokládali přímo na zem a nijak nohama neklouzali nebo nešourali. Pokud tímhle způsobem přece jen šlápneme na něco nepříjemného či ostrého, máme mnohem lepší šanci, že to okamžitě ucítíme a můžeme se tomu vyhnout dřív, než došlápneme celou vahou. Jakmile jednu nohu položíme na zem, druhou nohu zvedneme, než uděláme další krok. Takhle můžeme nejsnáze předejít tomu, že o něco zadrhneme nebo si skopneme prst o kámen nebo kořen.
Takže abychom to shrnuli. Bosá chůze přes patu po poměrně hladkém povrchu je přirozeným a nejefektivnějším způsobem lidské chůze. Pokud jdeme po drsném nebo nerovném povrchu, může být pohodlnější a stabilnější našlapovat přes špičku nebo došlápnout na celou plosku nohy.
Pokračování článku naleznete zde: Odpovědi na nejčastěji kladené otázky – Zdraví (1. část)